Blog strana 2.
3.3.2025
Rozhovor s překladatelkou Denisou Streublovou
„Slovo „anatéma“ pochází z řečtiny a původní význam byl „něco, co se obětovalo bohům, tedy něco posvátné“. Postupem času však došlo k významovému posunu a slovo se stalo synonymem pro prokletí nebo vyobcování – něco, co je vyčleněno, zavrženo nebo spojeno s něčím temným a nečistým."
26.2.2025
Úryvek: Hernan Diaz - Růst
„Ale jestli obchodují s fikcemi, jak to můžou být zločinci? Fikce by přece neměly nikomu škodit, ne?“
21.2.2025
Recenze titulu Cesta k vynálezům
„Letadlo, počítač, kompas, filmy, gramofon, automobil, vlak, telefon, teleskop, mikroskop. Deset vynálezů, které změnily svět."
17.2.2025
Rozhovor se Zdeňkem Jarchovským, autorem knihy Zkáza ráje
Fyzika mi pomáhá, používám ji často, pravdivý detail dává vymyšlenému příběhu autencititu, jen se musím držet, abych nepáchal technický popis. Potom musím škrtat, a to dělám nerad.
12.2.2025
Nahlédněte do jarního Knižního katalogu 2025
Nahlédněte do Knižního katalogu 2025, v němž najdete očekávané tituly letošního jara i připomenutí bestsellerů.
11.2.2025
Michal Bystrov o knize George Voskovec & John Werich: Americká cesta
Voskovec & Werich v Americe: Od představení pro krajany až po dobytí Hollywoodu
4.2.2025
Recenze titulu Bez masky od Paula Holese
Paul Holes se jako dítě díval v televizi na jakýsi detektivní seriál a již tehdy mu bylo jasné, že až vyroste, bude pátrat po zločincích a posílat je za mříže.
29.1.2025
10 bestsellerů roku 2024 z produkce Našeho nakladatelství
Mezi nejoblíbenějšími tituly naší produkce z roku 2024 najdeme 3 české knihy a 7 zahraničních.
27.1.2025
Recenze titulu Nespoutaná Aljaška od K. A. Tucker
Calla, mladá žena plná městských radovánek, se rozhodne čelit vlastní minulosti a vrací se na Aljašku za těžce nemocným otcem, kterého neviděla od svých dvou let.
23.1.2025
Recenze titulu Post mortem od Tora-Håkona Gabriela Håvardsena
„Kolik vrahů například ročně unikne spravedlnosti, protože se nikdo nezeptá pracovníků pohřební služby?"
17.1.2025
Úryvek: Gabrielle Zevin - Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra
Sestra, která zrovna měla službu, se blížila sedmdesátce a důchodu, a tak je u Sama nechala až do půlnoci. Dělalo jí radost poslouchat, jak se smějí, pošťuchují a povídají si. Aby se nenudila, hrála sama se sebou často takovou hru, při níž se snažila rozlousknout, jaké panují mezi návštěvníky a pacienty vztahy.
