Naši autoři

Vlaďka Sacká (nar. 1985) pochází z Orlové, již řadu let však žije v Ostravě. Vystudovala sociální politiku a sociální práci, které se následně několik let profesně věnovala. V současnosti pracuje ve státních službách. Psát začala již v dětství převážně science fiction a příběhy s prvky hororu. V roce 2022 debutovala s ženským románem Pošli svíci po řece. Ve volném čase ráda čte, fotografuje a cestuje. Mezi oblíbené autory patří Stephen King, Neil Gaiman a Ray Bradbury. Co o sobě a o své tvorbě prozradila v rozhovoru s Alešem Richterem?

Vystudovala jste tvůrčí psaní, nebo jste vyloženě samouk?

Psaní jsem nestudovala, i když mě to dřív hodně lákalo. Bála jsem se, že když si udělám z koníčku profesi, zprotiví se mi, a tak jsem se psaní učila sama za pochodu a učím se stále.

Řekl bych, že Váš první vydaný román Pošli svíci po řece sklidil velký ohlas. Byla to Vaše vůbec první publikovaná práce, nebo už se od Vás v minulosti něco někde objevilo? Nebo dokonce snad ještě čeká v „šuplíku“?

Ano, knize se dařilo opravdu dobře a moc mě to těší, že nakladatelství i čtenáři dávají šanci neznámým českým autorům. Jednalo se o můj první publikovaný román, ale ještě v dobách šerého dávnověku, kdy začínaly stránky Palmknihy, jsem zde publikovala jednu hororovou povídku a jednu novelu. Té se dařilo velmi dobře a obdržela jsem hodně krásných reakcí. O to víc mě mrzí, že pak šlo psaní na řadu let „k ledu“, teď už by ten pomyslný „šuplík“ přetékal. Knižně mi vyšla jedna povídka ve vánoční sbírce povídek. 

Pošli svíci po řece je civilní romantický příběh. Co se stalo, že je Vaše nová kniha Koruna otráveného stromu žánrem tak diametrálně odlišná?

Svíce vznikla shodou okolností. Před lety jsem pobývala několik měsíců ve Vietnamu, který jsem si zamilovala. Když přišlo Naše nakladatelství s prvním ročníkem vlastní literární soutěže, čerpala jsem pro soutěžní povídku inspiraci právě ze svých zážitků. Povídka sice zoufale propadla, ale řekla jsem si, že by jí slušel větší formát. A když Fortuna Libri poptávala nové autory, riskla jsem to, vznikla kniha Pošli svíci po řece a dodnes mi dělá radost. Jenže já jsem od malička založením fantasta. Vyrostla jsem na Kingovi, Kulhánkovi, Barkerovi, Bradburym nebo taky Wyndhamovi. Miluju sci-fi, horor i fantasy a napsat vlastní žánrový román byl můj sen. A když jsem měla příležitost, pustila jsem se do toho a ten sen si splnila. Zároveň nemám ráda nudu a stereotyp, chtěla bych si časem vyzkoušet i jiné žánry, třeba detektivku. 

Anotace vypadá vážně fantasticky. Kde jste čerpala inspiraci?

Děkuji! A já doufám, že ta očekávání naplní! Od malička jsem byla vášnivý čtenář a žádná kniha v knihovně mi neunikla, ať už to byly záhady, mýty, žánrová beletrie. Oblíbené autory jsem tady už jmenovala. Takže spousta inspirace pochází právě z těchto knih. Taky miluji filmy, kniha se mi před očima vlastně odehrává jako film a já si říkám, co by mě ještě bavilo vidět. Zároveň se snažím reflektovat okolní svět, události v něm, i lidi a jejich povahy. Vždy, když narazím na něco zajímavého, představím si zápletku, už je to takový zvyk.

Když vynecháme anotaci, popište vlastními slovy, na co se mohou čtenáři těšit.

Snažila jsem se o příběh, který by měl spád a čtenář se u něj nenudil, a zároveň se vyhýbat žánrovým klišé a otevírat témata rezonující ve společnosti. Pohrávat si s mytologií, s žánry, očekáváním čtenáře. Hodně jsem se snažila o propracovanou psychologii hlavní postavy, Adama, aby si čtenář řekl „jo, s tímhle týpkem bych zašel na pivo“, ale i lidí kolem něj. Nikdo není vyloženě kladná nebo záporná figura, asi jako v životě. Každý jsme hrdinou svého příběhu. Čtenáři se mohou těšit na řadu zvratů a překvapení, nečekaná spojenectví, ne-romanci, akci i horor. V jádru všeho je to ale hlavně příběh o přátelství, o loajalitě, odpovědnosti za to, co k sobě připoutáme (a tím jsem zpět u Malého prince a inspirace obecně).

Ve své nové knize jste vytvořila nový svět. Chystáte se do něj v další knize vrátit?

Ano, rozrostl se mi více, než jsem ze začátku čekala. Jsem hodně intuitivní autor a často zjistím, že nevedu já příběh a postavy, ale je to přesně naopak. Ten svět, který jsem si vytvořila, mě baví a zajímá a ráda bych jej prozkoumala hlouběji, ale to pochopitelně záleží i na tom, jak se bude Koruně otráveného stromu dařit u čtenářů.

Co tedy chystáte dál? Máte už nápad na další knihu?

Teď mám trochu tvůrčí útlum. Poslední půlrok jsem měla plné ruce práce s přípravou knihy k vydání a ta práce nekončí ani když už leží na pultech. Nicméně pokud by byl zájem, mám samozřejmě rozplánované případné pokračování, přestože jsem se snažila, aby měla Koruna uzavřený konec. Pokračování se ale určitě nebráním a mám o něm jasnou představu. Zároveň pomalu pracuji na další knize určené spíše ženským čtenářkám. A v neposlední řadě mám již delší dobu rozpracovaný young adult fantasy román a doufám, že o něj bude zájem, jakmile bude hotov. 

Co kratší próza? Píšete ráda povídky?

Zkoušela jsem psát povídky, hlavně do soutěží, se střídavými úspěchy. Ale přiznám se, že to není moje zamilovaná disciplína. Myslím si, že jsou u nás nadaní autoři, kteří střílí nápady od boku a od kterých si vždy něco ráda přečtu, napadá mě třeba Tomáš Marton. Mně osobně se ale pracuje lépe ve větším formátu, užívám si rozvíjení zápletek a charakterů postav.

Je super, že kniha vychází v edici FOBOS a nakladatel tak dává šanci tuzemským autorům. Myslíte si, že by měli čeští autoři dostat více prostoru na prosazení?

Určitě ano! Jsme malá zemička a máme tolik nadaných autorů, navíc je vidět, že čeští čtenáři je vyhledávají. Zahraniční hvězdy jsou pro nakladatele sázka na jistotu a je jasné, že jejich bestsellery zaplatí vlastně i vydání knih, které jsou z prodejního hlediska rizikovější. Je skvělé, že do toho někteří nakladatelé jdou a že se k nim řadí i Naše nakaldatelství. Jsem přesvědčená, že se v našem rybníčku skrývá velký potenciál a brzy přibudou i další vyhledávání autoři vedle Lukačovičové, Sněgoňové, Kotouče nebo Merglové.

Jaký je Váš hlavní hnací motor ke psaní?

To je těžká otázka. Já si vlastně ani nepamatuji dobu, kdy bych nepsala, i když jsem měla opravdu dlouhé pauzy. Je to neoddělitelná součást mého života, je to relaxace, je to naplnění, seberealizace, touha vyprávět příběhy, někdy i vyrovnávat se s životem jako takovým. Pokud se najde jediný člověk, který si řekne, že mu kniha něco dala, nebo mu pomohla alespoň na chvíli zapomenout na věci, které jej trápí, pak je to pro mě koníček s bonusem.

Jak často píšete/ kde berete čas?

Obě knihy, Svíci i Korunu, jsem napsala na mateřské. Někdo šije, někdo tvoří šperky, tohle mně ale nikdy nešlo. Měla jsem štěstí, že dcera byla dopolední spáč, a tak jsem měla dost času na domácnost, a ještě zbyl nějaký právě na psaní. Že jsem se v té době skoro nevyspala, to je asi naprosto jasné. Řekla jsem si ale – když ne teď, tak kdy? Tak vznikly za dva roky dvě knihy. Teď už chodím do práce, starám se o domácnost a dítě, a najít čas na psaní je o dost těžší. Takže se musím spokojit s ukradeným časem po víkendech, v noci nebo o dovolené.

Jak jste již uvedla, vyrůstala jste na Kingovi, Kulhánkovi, Barkerovi, Bradburym a dalších. To znamená, že žánr, na který se zaměřuje edice FOBOS, je přesně váš šálek kávy?

Jistě! Mysteriózní literatura, horor, prolínání žánrů, to je to, po čem v knihkupectví sáhnu nejraději! Bude znít divně, když označím oblíbený žánr jmény autorů? Když řeknu kingovky a gaimanovky, tak bude asi každý doma. 

No jasně, na tomhle se rozhodně shodneme. Vaše nejoblíbenější kniha vůbec a jaká kniha Vás v poslední době nejvíce nadchla?

Je těžké ze všech, které jsem za život přečetla, vybrat tu nejoblíbenější. Miluju Exuperyho Malého prince, vždy tam objevím něco nového. Jinak bych ale nakonec volila Kingovu Zelenou míli. Četla jsem ji ještě na střední škole, když vycházela rozkouskovaná v několika malých paperbackových vydáních, půjčovaly jsme si je s kamarádkami, a ten pocit po dočtení ve mně vlastně zůstal dodnes. Pokud se mi jednou podaří pracovat s příběhy alespoň podobným způsobem, budu šťastná.

V poslední době mám ve čtení velký skluz, ale ze zahraničních knih jsem jedním dechem přečetla knihu Spasitel od Andyho Weira. Z těch českých mě zase nesmírně bavila detektivka z českého prostředí od Jany Jánské Dokonalé propojení. Na nočním stolku už na mě čeká Zpěv straky od Dany Beranové, na tu se moc těším!

Zní to vážně skvěle. Moc se na knihu těším a z celého srdce Vám přeji, ať se prodává co nejlépe. Děkuji za rozhovor.