Naši překladatelé a redaktoři
Rozhovor s překladatelkou Lenkou Petráškovou
28.3.2025
Lenka Petrášková vystudovala anglický a ruský jazyk na Západočeské Univerzitě v Plzni. Rok strávila studiem anglistiky na Concordia College v Oregonu ve Spojených státech amerických. Překládá zejména z angličtiny, přednost dává beletrii, sci-fi a detektivním či psychologickým románům, u nichž si užívá zejména bohatost používaného jazyka a vystižení stylu autora. Překlady knih jsou jí koníčkem a vášní, kterým se s přestávkami věnuje již téměř třicet let a jsou logickým vyústěním jejího celoživotního zaujetí knihami. Kromě knih jsou její zálibou zvířata, hlavně psi, jejichž chovu se věnuje a s nimiž tráví v přírodě veškerý volný čas.
AR: Čtenářům se do rukou dostal první svazek série The Asylum Confession Files pod českým názvem Zpovědi zla, na jejímž překladu jste pracovala. Co nám o knize můžete prozradit? Jak na vás zapůsobila?
LP: Kniha je vlastně sbírkou velmi temných příběhů z prostředí ústavu pro choromyslné zločince. Její autor, Jack Steen, pracuje jako noční ošetřovatel a zločincům, kteří v ústavu umírají, nabízí dohodu: snadnou smrt výměnou za jejich pravdivý příběh. Celá kniha se snaží působit jako skutečné příběhy z reálného prostředí a tím zaujmout fantazii čtenářů. Jistě mnoho z nich zapřemýšlí, zda a do jaké míry se příběhy zakládají na pravdě a možná i zkusí zapátrat po jejich reálných podkladech.
AR: Příběhy nejspíš nebudou pro slabší povahy, jedná se ostatně o výpovědi sériových a masových vrahů. Jak moc temné, depresivní a šokující čtení to je?
LP: Temné a depresívní příběhy to jistě jsou, ale temných a depresívních příběhů je všude víc než dost. Tato kniha se od ostatních liší především tím, že spíše, než vyprávění samotných zločinců čtenáře zřejmě zaujme možnost nahlédnout do pozadí jejich činů, rozkrytí jejich motivace, myšlenkových pochodů a leckdy překvapivé zdůvodnění prvotních impulsů.
AR: Který ze čtyř pacientů vás svým příběhem nejvíce dostal?
LP: Ze všech příběhů bych vypíchla asi příběh Chůvičky, paní na hlídání, která svěřené děti milovala natolik, že neváhala zajistit jim vhodné prostředí ke šťastnému životu – svým vlastním způsobem.
AR: Jde kniha po psychologické stránce více do hloubky (tzn. zkoumá mysl sériového vraha atd.), nebo se zaměřuje čistě na vyprávění a snaží se co nejvíce šokovat?
LP: Spíše než šok nad krvavými, a někdy nechutnými detaily prožije čtenář šok kvůli překvapujícím sondám do samotné mysli zločince. Proč se dopustil takových činů? Co bylo jeho prvotním impulsem? Jak vidí své činy on sám? To jsou hlavní motivy všech příběhů, nad nimiž budou čtenáři hloubat. Kniha se tak spíše než popisným líčením událostí jeví jako psychologická sonda do zvráceného způsobu myšlení lidí, kteří vidí okolní svět jinýma očima než většina společnosti.
AR: Jedná se každopádně o skvělý koncept, v podstatě o nevyčerpatelnou studnici příběhů. Pokud se nejedná přímo o skutečné případy, tak z nich alespoň vycházejí. Například hned v první knize se seznámíme s příběhem skutečného „Kena“ Paula Bernarda a „Barbie“ Karly Homolky (Kanaďanky s českými kořeny), který může čtenář znát díky snímku Bestie Karla. Série obsahuje celkem osm svazků, v nichž se zpovídá třiatřicet zabijáků. Kdo je ale doopravdy Jack Steen, který je zároveň autorem i hlavním protagonistou? Zkoušela jste si o něm něco zjistit?
LP: Inu, zkoušela, ale bez úspěchu. Autor se ve všech dostupných zdrojích prezentuje jako Jack Steen, noční ošetřovatel v ústavu pro choromyslné zločince a nijak se netají tím, že záměrně nikde nezmiňuje místo, ani skutečná jména. To samozřejmě ve čtenářích evokuje větší zájem a touhu autora vypátrat a tím si snad i ověřit pravdivost předložených příběhů. Překvapilo mě, že existují dokonce celá vlákna diskusí rozebírajících identitu Jacka Steena a možné osoby, které mohly být základem jeho příběhů, takže jako koncept pohrávající si s tajemnem nejen postav, ale i samotného autora, je to rozhodně dobrý tah.
AR: Autor v předmluvě čtenáře upozorňuje, že není žádný spisovatel. Pokud je všechno pouze fikce, je to z jeho strany další skvělý tah, kterým si v podstatě dělá alibi, kdyby byla kniha špatně napsaná a má díky tomu vlastně i volnější ruku. Jak je to s knihou z hlediska gramatiky a slohu? Je na knize znát, že by byla úmyslně psána rukou amatéra (pro srovnání mě napadá například kniha Forrest Gump od Winstona Grooma), nebo jste si ničeho zvláštního nevšimla?
LP: Ano jazyk knihy zřejmě záměrně působí jednodušším dojmem, jako vyprávění obyčejného člověka, leckdy nepříliš výmluvného a ze sociálně nižšího prostředí. Zároveň autor sám poznamenává, že není žádný Stephen King ani profesionální spisovatel, takže pokud se jeho psaní čtenáři nelíbí, bude se muset obrátit k jiným knihám. To má zřejmě opět evokovat dojem, že příběhy zaznamenává skutečná osoba, která pouze trpně zapisuje vyprávění ostatních a tím ještě více podtrhovat reálnost obyčejného člověka – Jacka Steena. Ostatně, zmínka o Stephenu Kingovi je sama o sobě zajímavá…
AR: Myslím, že by série mohla čtenáře vyhledávající tento druh literatury, skutečně chytnout. Můžete nám prozradit, zda se již pracuje na překladu další knihy? Tedy za předpokladu, že se této práce opět zhostíte vy.
LP: Již je hotový překlad druhé knihy, která tentokrát zpracovává příběhy týkající z rodin a rodinného prostředí. Toto téma, jakožto zasahující nejcitlivější struny každého člověka, zcela jistě nenechá čtenáře lhostejným. Každý z nás má přece vlastní rodinu, pro niž by udělal cokoliv…