Naši autoři

Kdo je David Věrný? Dobrodruh, milovník přírody a hrdý otec. Jako osmnáctiletý kluk utekl do Cizinecké legie, odkud se brzy a pěšky vrátil, aby se jako příslušník 4. brigády rychlého nasazení účastnil vojenské mise v Kuvajtu a Iráku. Po odchodu z armády prošel mnohými nadnárodními korporacemi a v manažerské pozici působí dodnes. Jeho první dílo s názvem Proměna zasazuje do Šumavy a dějovou linku nenásilně doplňuje vlastními životními zážitky, čímž se obsah knihy stává pestřejším, zajímavějším a především uvěřitelnějším. 

Proměna je vaše první kniha. Jaký je to pocit stát se spisovatelem? Potkávat svou knihu v knihkupectvích, číst recenze vaší práce na internetu nebo být zván na knižní akce?

Nejhřejivější pocit jsem zažil ihned po vydání, když jsem byl se syny v knihkupectví podepisovat první výtisky. Na ten jejich hrdý pohled do smrti nezapomenu. Ty nadšené tvářičky a rozzářené oči… I kdyby se prodalo jen deset knih, nelitoval bych.

Tak milé a chápavé recenze jsem nečekal. Je na nich poznat, že se o knize většinou vyjadřují zkušení čtenáři, kteří se umí vcítit do děje i postav. Z recenzí se nejen raduji, ale také z nich čerpám a poučuji se. Naslouchat čtenářovi je podle mého názoru zásadní.

Na knižních akcích či besedách jsem ještě dost nesvůj. Osobně se spíš považuji za vypravěče, než spisovatele a potkat se s tolika kvalitními autory, kteří mají za sebou úspěšné tituly, sedět vedle nich…no musím si zvyknout, ale nebude to hned. 

Mnoho čtenářů, ale i členů naší redakce, nemůže uvěřit, že Proměna je váš debut. Psával jste už dřív nebo se ve vás tento cit probudil až s Proměnou?

S prvními pokusy jsem začal před deseti lety. Z těchto pokusů se vyklubala první šuplíková kniha Hráč, která byla příliš autobiografická, šablonovitá a celkově špatná. Nicméně k nabrání zkušeností posloužila dokonale. Ono mít v hlavě skvělé náměty je hezké, ale dostat je i s emocemi, napětím či humorem na řádky, k tomu čtivou formou, je náročné. 

Sám tedy nevím, proč se můj text tak zlepšil. Prostě jsem psal a psal a snažil se co nejpřirozenější formou popsat děj, který jsem převtělený za hlavního hrdiny prožíval. Nic víc. 

Můžete nám teď Proměnu stručně popsat?

Je to příběh o muži, jenž je nucen utéct do přírody, kde nalezne ztracený žebříček lidských hodnot. Je to příběh o utrpení, bolesti i síle přátelství. A hlavně je to příběh, který se může přihodit každému z nás. Tímto se vyznačují a vždy budou vyznačovat všechny mé knihy. Jakýkoliv čtenář se může kdykoliv ocitnout v podobné situaci. Život má větší fantazii než tucet Hollywoodských scénáristů.

Jakým čtenářům byste Proměnu doporučil?

Všem čtenářům od patnácti let, kteří v příběhu nevyžadují romantickou linku.

Na Festivalu autorského čtení ve vlaku jste prozradil, že jste některé scény zažil na vlastní kůži. Můžete nám o některé z nich říct víc?

Takto rychle si z hlavy si vybavím jen dvě, scénu s podvrknutým kotníkem a bojovým psem.

První inspirace vznikla v pravěku, tedy v době, kdy mi bylo osmnáct let, a já se vracel z Cizinecké legie domů. S kolegou ze Slovenska jsme šli přes celé Německo pěkně po svých. Od hranic z Francií jsme vešli na dálnici a po ní si to štrádovali k nejbližšímu městu, kde jsme se chtěli najíst.

Znalosti v komunistické zemi vychovaných kluků na nový svět nestačily. Ani jeden z nás netušil, že dálnice přes město či alespoň malou vesničku nikdy nepovede. K těm vedly zřetelně označené odbočky, nikoliv samotná dálnice.

Po deseti hodinách a sedmdesáti kilometrech v nohách nám to konečně došlo, a protože únava s hladem a žízní byly nesnesitelné, zvolili jsme radikální řešení. Přelezli jsme dálniční svodidla a zamířili si to rovnou za nosem k nejbližší zástavbě. V půli cesty jsme museli projít nevelkým lesem, na jehož konci nás čekalo nemilé překvapení. Starý lom.

Zpočátku jsme sestup po prudkém svahu pokrytém kameny, štěrkem a kluzkým bahnem měli pod kontrolou, ale to se v půli kopce změnilo.

To, co následovalo, je napsáno v Proměně, hlavní hrdina si prožil to samé. A z těch velkých balvanů na konci „dráhy“ mi mrazí dodnes.

Ten den byl obecně velice povedený a jen dokreslil mou podobnost se smolařem Petrem. Do vesnice jsme došli, koupili si šunku s pečivem a vsedě na studených betonových obrubnících si jídlo náležitě vychutnali.

Jenže po celodenní intenzivní chůzi v riflích (byl srpen), bylo posazení na studený beton životní chybou. Bolest kotníku byla zapomenuta, to k zadku se mi přitulil vlk. A to tak intenzivně, že jsem si až do příchodu domů na kotník nevzpomněl.

Druhý zážitek s pokousaným lýtkem se mi stal mnohem později, to jsem již působil v obchodě. Garáž, kradená auta, útok staforda, to vše se skutečně událo. Jen jsem na rozdíl od Petra Krátkého ten den podepsal dvě obchodní smlouvy. A to i s dírami v noze a s rudě zbarvenou nohavicí.

Byly vaše zážitky tou hlavní inspirací pro sepsání celé knihy?

Původní inspirace vycházela z touhy napsat a tím zároveň prožít alespoň malinko podobný příběh, jaký jsem viděl ve filmu Cesta s Viggem Mortensenem. Ale námět Proměny je nakonec absolutně odlišný a ani zoufalosti a syrovosti se mi v míře, která z filmu i fantastické stejnojmenné knihy přímo stříká, nepodařilo dosáhnout.

Není divu, Cormac McCarthy byl génius a navíc jsem se o to při samotném psaní nakonec ani nepokoušel. Ono to ani nešlo, protože velkou část mých textů píše příběh sám, bez velkého plánování a osnov.

Otevřu notebook, napiju se kávy a celou svou myslí se přemístím do děje, který si žije vlastním životem.

Nedávno nám do redakce od vás přišel další rukopis s názvem Bazén. Na co se můžeme těšit tentokrát a jedná se o pokračování Proměny?

Na pokračování Proměny si čtenáři ještě musí počkat, Bazén je zcela odlišný román. Příběh se odehrává v roce 2000 a hlavní hrdina bude v dlouhodobě těžkém životním období vystaven několika mezním situacím, které v tomto případě neustojí a rozhodne se svůj život zasvětit pomstě a boji proti všudypřítomné nespravedlnosti. Vzít spravedlnost do svých rukou se obyčejnému řemeslníkovi nevyplatí… nebo ano?

Je těžké poodhalit děj a nespojlerovat, vytvořit anotaci ke knize bude oříšek. Nicméně čtenáři se můžou těšit na drsnou, dynamickou a čtivou jízdu, která pobaví, přinutí je zamyslet a nenechá jediné oko suché. Nechte se překvapit.