Její třešničky

Jak jsem potkala Williama? Přišel ke mně do pekárny, koupil si třešňový koláč, ukradl květiny – pořád netuším, co s nimi chtěl dělat – a nechal mi svou vizitku. Než vám řeknu, jak jsem s ní naložila, měla bych něco vyjasnit: William mi vstoupil do života v ten nejhorší možný okamžik. Pekařství před krachem a můj vlezlý bývalý mi odmítal dát pokoj. A jen tak mimochodem jsem byla v pětadvaceti panna, což mi mí přátelé neustále předhazovali.
Vyřešit poslední z mých problémů s Williamovou pomocí by bylo jako zabít mouchu kladivem – přehnané, ale úžasné. William byl neuvěřitelně přitažlivý – byl sexy přesně tím způsobem, který ženské nutí dělat pitomé věci - a já kvůli němu myslela na úplné šílenosti.
Napadlo mě, že kdyby ji zabil William se svými nemožně vypracovanými svaly, té mouše by to ani nevadilo, a já na tom byla stejně. A tak jsem mu zavolala.
Asi jsem tušila, že to není dobrý nápad. Možná jsem se řítila vstříc katastrofě. Věděla jsem, že si koleduju o potíže, když se do telefonu zasmál tím svým hlubokým sexy hlasem a řekl: "Měl bych chuť na něco sladkého. Nabízíte i donáškovou službu?"