Děs sídla Wake's End

Píše se rok 1906. Rozlehlé sídlo Wake’s End leží na samém okraji ponurého mokřadu, hned za vesnicí Wakenhyrst. Přebývá v něm rodina Edmunda Stearnea, historika, učence a majitele pozemků, který je považován za úctyhodného člena místní komunity. Život zde má však k ideálu velmi daleko. Edmund se totiž ke své rodině, zvláště pak k dceři Maud, chová despoticky. A poté, co Maudina matka zemře a dívka zůstane sama s přísným, tyranským otcem, její osamělost ji zažene až do Edmundovy pracovny, kde náhodou narazí na jeho deník.
Během procházky po místním hřbitově Edmund v podrostu spatří oko. Jeho děs na okamžik poleví, když zjistí, že se ve skutečnosti jedná o dávno zapomenutou malbu z blízkého kostela. Jde o neskutečně děsivé vyobrazení soudného dne a Edmund s obrazem navzdory jeho historickému významu nechce mít nic společného. Hrozivý výjev se mu však v duchu neustále vrací. Domem se i přes zavřená okna začíná šířit puch mokřadu a Edmund jedné noci, kdy nemůže usnout, uslyší neobvyklý zvuk - jako by drápy škrábaly o dřevěnou podlahu...