Zdeněk Jarchovský

Psaní ho vždycky štvalo, i když dokázal fabulovat až na úroveň lži. Jenže nad textem přeučeného leváka se žádný kantor nezdržel poznámek o prasopisu a snižoval hodnocení. Přesto autor vystudoval fyziku a nastoupil v Akademii věd. Práce to byla výborná, jenže kdo chce mít práci jako koníčka, potřebuje vedlejší příjem. Krást, nebo najít poklad? Zvítězila druhá možnost, ovšem hledání pokladů vyžaduje krycí zaměstnání, a tím je ideálně psaní. Autor se proto naučil psát všemi deseti, začal konstruovat detektory kovů a studovat historii.

Konstrukcím se dařilo lépe než hledání a starší přístroje se daly prodávat, a tak na psaní nezbývalo příliš času. Když začal dovoz laciných detektorů z Číny, o amatérské přístroje už neměl nikdo zájem, takže konečně došlo i na psaní.

V roce 2008 autor vyhrál se svou soutěžní povídkou druhé místo mezi profíky, čímž začala šňůra povídek, ale také literárních workshopů a ve finále šesti knížek. Na hledání pokladů dnes už jen rád vzpomíná.

Píše, co ho napadne, od technických článků až po fantasy, ale nejraději má sci-fi – na to má přece kvalifikaci. A jelikož se nedá pořád trčet nad klávesnicí, rád hraje na kytaru a banjo, zpívá, čundruje a občas rýpne do elektroniky.