Veronika Černá

Jsem otaku, fujoshi abych byla přesná. Když nemohu číst, píšu. Když nemohu psát, čtu. Od počátků na základní škole, kdy jsem nevěděla, co je to gramatika, přes romantické období puberty provázené špatnou poezií, k práci v regionálním deníku coby externí redaktorka.

Úspěšně i neúspěšně jsem se zúčastnila řady literárních soutěží, až jsem dospěla k závěru, že lepší je psát si, co mě těší, než doufat v potlesk za to, co jsem ani napsat nechtěla. Svou kariéru jsem zasvětila práci s knihami, svůj soukromý život práci s příběhy. Oboje mne naplňuje, oboje miluji.