Ladislav Klíma

Ladislav Klíma (1878–1928) byl český prozaik, dramatik, básník, a především filozof. Narodil se v Domažlicích, kde také navštěvoval gymnázium, z něhož byl však v roce 1895 vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii. Aby mohl dostudovat, přestoupil na gymnázium v chorvatském Záhřebu – ani zde však studia nedokončil a po půlroce se vrátil domů. Roku 1904 se usadil v Praze, kde vedl samotářský život.

Jako filozof byl Klíma silně ovlivněn myšlenkami G. Berkeleyho, A. Schopenhauera a F. Nietzscheho; jeho filozofie se zakládala na solipsismu a egodeismu (existuji jen já – snící Bůh) společně s voluntarismem (základem bytí je vůle) a ludibrionismem (se vším si hrát, všemu se smát).

Klíma byl považován za výstředníka, a to jak pro své názory, tak kvůli způsobu života, který vedl. V posledních letech života bojoval se závislostí na alkoholu a nikotinu. Jeho životospráva pak přispěla ke vzniku tuberkulózy, jíž ve svých devětačtyřiceti letech podlehl. Pohřben je na hřbitově v pražských Malvazinkách.