Iveta Drahorádová

milovala knihy od dětství. Knihovnu měla jen přes ulici a knihovnice ji brzy znaly jménem. Už tehdy se pokoušela sama tvořit vlastní příběhy, které se naštěstí nedochovaly. Vystudovala mimo jiné žurnalistiku, ale hned na první hodině úvodu do zpravodajství zjistila, že její srdce spíš než pro novinařinu bije pro romány.

Svou prvotinu Italsky snadno a rychle napsala během koronavirové pandemie, zatímco sledovala, jak se jí bortí všechny cestovatelské plány. Psaní tak pro ni bylo terapií a způsobem, jak se vyrovnat s uzavírkami hranic. Žije s manželem, dvěma dětmi a třemi pokojovými rostlinami, které se nenechaly odradit tím, že je už měsíc nikdo nezalil.