Francois Villon

byl jedním z největších francouzských lyrických básníků a tvůrcem „villonské balady“.

Vyrůstal v chudobě, později se ho ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, díky kterému mohl jít studovat na pařížskou Sorbonnu. Místo vzdělání si však nakonec zvolil bohémský způsob života a byl v podstatě předchůdcem prokletých básníků.

Svá díla věnoval nejen své rodině a přátelům, ale především nepřátelům. Obsahují básně burleskního a satirického obsahu a podávají obraz Villona-rozervance, který krutost a provokaci mísí s hlubokou náboženskou vírou.

Mezi jeho díla patří například knihy Já, Francois Villon, Malý a Velký testament nebo Já u pramene jsem a žízní hynu.