Francois Villon

François Villon
(1429/1431–1463)
se narodil na chudobném venkově, z vděčnosti k pařížskému kaplanovi Guillaumu de Villon, který se jej ujal, poté převzal jeho jméno. Vystudoval pařížskou univerzitu, žil ale nevázaným, bouřlivým životem, za který byl několikrát dokonce uvězněn. Za vraždu kněze jej odsoudili k smrti, ale nakonec byl osvobozen a vyhoštěn z Paříže. Od toho okamžiku o něm nic dalšího není známo.

Svoje verše psal pod pseudonymem Vaillant a proslulost si získaly především jeho balady (nazývané po něm villonskými baladami). Ve svých verších kombinoval nízký a vysoký literární styl, mísil výsměch a hrubost s hlubokou citovostí a to vše v originálním básnickém tvaru. Hovořil hlasem člověka žijícího na okraji společnosti, proto se k jeho odkazu později hlásili i francouzští prokletí básníci. K Villonovým stěžejním sbírkám patří Závěť, zřejmě nejvýznačnější dílo francouzské středověké literatury, nebo Balady v žargonu. Do češtiny jeho verše převedli Otokar Fischer, později pak Jarmila Loukotková. Ta napsala i román inspirovaný Villonovým bohémským životem Navzdory básník zpívá (1957).